Řešení problémů bank a účast věřitelů
Poznámka k řešení krize bank a účasti věřitelů (bail-in)
V reakci na finanční krizi v roce 2008 mnoho zemí přijalo předpisy, které umožní řádné řešení problémů bank ohrožených selháním bez nutnosti pomoci daňových poplatníků. To znamená, že akcionáři a věřitelé bank se mohou v případě likvidace podílet na svých ztrátách. Cílem těchto předpisů je umožnit řešení problémů bank bez použití veřejných prostředků.
Za tímto účelem Evropská unie přijala následující akty:
- směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů bank (BRRD),
- nařízení, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení problémů úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů (nařízení SRM).
BRRD mimo jiné stanoví, že každý členský stát EU zřídí národní orgán pro řešení problémů, který má určitá práva k řešení problémů a ozdravení úvěrových institucí. Tato opatření mohou mít nepříznivé dopady na akcionáře a věřitele bank.
Přesná povaha opatření na národní úrovni, která mohou orgány pro řešení problémů přijmout, se může v detailech lišit. Níže vysvětlujeme možná opatření k řešení problémů na příkladu Německa. Postupy řešení sporů v jiných zemích, zejména v mimoevropských, se mohou lišit a být ještě podstatnější.
Kdy se mě to může dotknout?
Můžete být dotčeni jako akcionáři nebo věřitelé banky, tj. pokud držíte finanční nástroje vydané bankou (např. akcie, dluhopisy nebo certifikáty), nebo jako smluvní partneři banky, pokud máte vůči bance pohledávky (např. jednotlivé transakce na základě rámcové smlouvy o finančních futures obchodech).
Cenné papíry, které vaše banka drží pro vás jako klienta na úschovním účtu a které nebyly vydány touto bankou, nejsou předmětem restrukturalizačního opatření vůči této bance. Pokud úschovní banka prochází restrukturalizačními opatřeními, vaše vlastnická práva k těmto finančním nástrojům na úschovním účtu tím nejsou dotčena.
Kdo je orgánem pro řešení krize?
Orgány pro řešení krize byly zřízeny za účelem řádného řešení v případě krize. Orgán pro řešení krize odpovědný za dotčenou banku je za určitých podmínek oprávněn nařídit opatření k řešení krize.
V Německu jsou orgány odpovědnými za řešení krize Jednotná rada pro řešení krize (SRB neboli Einheitlicher Abwicklungsausschuss) a Federální institut pro dohled nad finančními službami (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht – BaFin). Z důvodu zjednodušení se v následujícím textu nerozlišuje mezi SRB a BaFin.
Kdy dojde k řešení krize banky nebo k účasti věřitelů?
Orgán pro řešení krize může nařídit určitá opatření k řešení krize, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
- Je ohroženo přežití dotčené banky. Toto posouzení se provádí v souladu s právními požadavky a použije se například v případě, že ztráty banky znamenají, že již nesplňuje právní požadavky pro povolení k činnosti úvěrové instituce.
- Neexistuje žádná vyhlídka, že by selhání banky bylo zabráněno alternativními opatřeními soukromého sektoru nebo jinými regulačními opatřeními.
- Opatření je nezbytné ve veřejném zájmu, tj. je nezbytné a přiměřené, a likvidace jako součást řádného insolvenčního řízení není rovnocennou alternativou.
Jaká opatření může orgán pro řešení krize přijmout?
Pokud jsou splněny všechny podmínky pro řešení krize, může orgán pro řešení krize přijmout rozsáhlá opatření (a to i před insolvencí), která mohou mít negativní dopad na akcionáře a věřitele banky, jako je například:
- Rekapitalizace z vnitřních zdrojů (také známá jako účast věřitelů): Orgán pro řešení krize může buď částečně, nebo zcela odepsat finanční nástroje a pohledávky vůči bance, nebo je převést na vlastní kapitál (akcie nebo jiné majetkové účasti ve společnosti) za účelem stabilizace banky.
- Prodej společnosti: Akcie, aktiva, práva nebo závazky banky, která je předmětem řešení, jsou zcela nebo zčásti převedeny na konkrétního kupujícího. Pokud jsou akcionáři a věřitelé prodejem společnosti dotčeni, bude jim zpřístupněna jiná existující instituce.
- Překlenovací banka: Orgán pro řešení krize může převést akcie banky nebo část či všechna aktiva banky včetně jejích závazků na překlenovací banku. To může ovlivnit schopnost banky plnit své platební a dodací závazky vůči věřitelům a snížit hodnotu akcií banky.
- Převod na správcovskou společnost: Aktiva, práva nebo závazky jsou převedeny na správcovskou společnost za účelem správy aktiv s cílem maximalizovat jejich hodnotu až do pozdějšího prodeje nebo likvidace. Podobně jako u prodeje společnosti budou mít věřitelé po převodu nového dlužníka.
Orgán pro řešení krize může úředně nařídit úpravu podmínek finančních nástrojů vydaných bankou a pohledávek vůči ní, např. datum splatnosti nebo úroková sazba mohou být změněny v neprospěch věřitele. Dále mohou být upraveny platební a dodací povinnosti včetně dočasného pozastavení. Dočasně mohou být pozastavena i práva věřitelů na ukončení smlouvy a další rozhodovací práva vyplývající z finančních nástrojů nebo pohledávek.
Za jakých okolností se mě jako věřitele týká bail-in?
Zda se vás jako věřitele bail-in týká, závisí na rozsahu nařízeného opatření a na klasifikaci vašeho finančního nástroje nebo pohledávky. V rámci bail-in jsou finanční nástroje a pohledávky rozděleny do různých tříd a čerpány podle právního pořadí priority závazků (kaskáda závazků).
Pro zapojení akcionářů a věřitelů příslušných tříd platí následující zásady: Pouze v případě, že třída závazků byla čerpána v plném rozsahu, ale nestačí k odpovídající kompenzaci ztrát potřebných ke stabilizaci banky, lze odepsat nebo konvertovat další třídu závazků v kaskádě závazků.
Některé typy finančních nástrojů a pohledávek jsou ze zákona z bail-in vyňaty. Například vklady kryté zákonným systémem pojištění vkladů do výše 100 000 EUR a závazky zajištěné aktivy (např. Pfandbriefe – kryté dluhopisy). V kaskádě závazků banky se sídlem v Německu je třeba rozlišovat mezi následujícími třídami:
1. Za prvé opatření k řešení krize ovlivňují kmenový kapitál tier 1, a tedy i vlastníky banky.
2. Poté jsou vyzváni věřitelé dodatečného kapitálu tier 1 (držitelé nezajištěných trvalých podřízených dluhových cenných papírů a tichých společenství s doložkou o konverzi nebo odpisování, které jsou podřízeny doplňkovým kapitálovým nástrojům).
3. Následně je doplňkový kapitál čerpán. To ovlivňuje věřitele podřízených závazků (např. držitele podřízených úvěrů).
4. Dalšími v kaskádě závazků jsou nezajištěné podřízené finanční nástroje a pohledávky, které nesplňují požadavky na dodatečný kapitál tier 1 nebo doplňkový kapitál.
5. Za nimi v kaskádě závazků následují nezajištěné nepodřízené finanční nástroje a nestrukturované dluhové nástroje1. Tato třída zahrnuje pouze dluhové cenné papíry, které
a) byly vydány před 21. červencem 2018 a nepředstavují nástroje peněžního trhu ani strukturované produkty; nebo
b) byly vydány od 21. července 2018, mají smluvní dobu platnosti alespoň jeden rok, nepředstavují strukturované produkty a u nichž smluvní podmínky a v případě povinnosti zveřejnit prospekt i prospekt výslovně uvádějí, že mají nižší pořadí než závazky následující třídy 6. Tato třída se také označuje jako neprioritní nepodřízené (nebo prioritní neprioritní).
6. Další úroveň v kaskádě závazků zahrnuje následující nezajištěné závazky:
a) Dluhové nástroje, které nelze zařadit do třídy 5, například dluhové nástroje vydané od 21. července 2018, které nemají nižší referenční stupeň požadovaný pro zařazení do třídy 5.
b) Strukturované nezajištěné finanční nástroje a pohledávky (jako jsou certifikáty na akciové indexy nebo pohledávky z derivátů). V takových případech závisí výše splátky nebo úrokové platby na nejisté budoucí události nebo je vypořádání provedeno jiným způsobem než platbou peněz.
c) Patří sem i vklady přesahující 100 000 EUR od společností, které nelze zařadit do třídy 7.
Na rozdíl od třídy 5 se tato třída označuje také jako prioritní nepodřízené (nebo seniorní prioritní).
7. Konečně vklady od soukromých osob, mikropodniků a malých a středních podniků lze čerpat také v rozsahu, v jakém překračují zákonnou garanci vkladů ve výši 100 000 EUR (ostatní prioritní vklady).
Zjednodušené pořadí závazků uvedené na poslední straně (ve směru šipky, počínaje kmenovým kapitálem tier 1) se proto uplatňuje, přičemž nižší třída se k pokrytí ztrát použije pouze tehdy, pokud čerpání z předchozích tříd není dostatečné (viz bod Zjednodušená prezentace kaskády závazků).
Orgán pro řešení krize se může od této zásady v jednotlivých případech odchýlit.
1 Dluhové nástroje jsou dluhopisy na doručitele, obchodovatelné dluhopisy a podobná práva, které lze svou povahou obchodovat na kapitálovém trhu, a registrované dluhopisy a směnečné úvěry, pokud se nekvalifikují jako prioritní vklady ve třídě 6 nebo jako kryté vklady, které jsou vyloučeny z odpisu a konverze.
Jaké důsledky mohou mít opatření k řešení krize pro mě jako věřitele?
Pokud orgán pro řešení krize nařídí nebo provede opatření podle těchto pravidel, věřitel nesmí ukončit finanční nástroje nebo pohledávky ani uplatňovat žádná jiná smluvní práva pouze na základě tohoto opatření. To platí, dokud banka plní své hlavní závazky podle podmínek finančních nástrojů a pohledávek včetně platebních a plnicích povinností.
Pokud orgán pro řešení krize provede popsaná opatření, je možné, že investovaný kapitál akcionářů a věřitelů bude ztracen v plné výši. Akcionáři a věřitelé finančních nástrojů a pohledávek tak mohou přijít o celou kupní cenu, kterou vynaložili na pořízení finančních nástrojů a pohledávek, jakož i o další náklady spojené s nákupem.
Pouhá možnost, že mohou být nařízena opatření k řešení krize, může ztížit prodej finančního nástroje nebo pohledávky na sekundárním trhu. To může znamenat, že akcionáři a věřitelé budou moci finanční nástroj nebo pohledávku prodat pouze s výraznými slevami. I v případě existujících závazků zpětného odkupu vydávající banky může být při prodeji těchto finančních nástrojů získána významná sleva.
Pokud banka podstoupí postupy řešení krize, akcionářům a věřitelům by se nemělo dostat horšího zacházení než v rámci běžných insolvenčních řízení banky. Pokud však opatření k řešení krize vedou k tomu, že se akcionáři nebo věřitelé ocitnou v horší situaci, než by byli v rámci běžného insolvenčního řízení proti bance, mají nárok na náhradu škody vůči fondu zřízenému pro účely řešení krize (restrukturalizační fond nebo jednotný fond pro řešení krize, SRF). Pokud vznikne nárok na náhradu škody vůči SRF, existuje riziko, že výsledné platby budou provedeny mnohem později, než by tomu bylo, kdyby banka řádně splnila své smluvní závazky.
Poznámka podle článku 41 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 ze dne 25. dubna 2016
Některé finanční nástroje vydané úvěrovými institucemi a investičními podniky jsou navrženy tak, aby splňovaly požadavky na regulatorní kapitál podle nařízení (EU) č. 575/2013, směrnice 2013/36/EU a směrnice 2014/59/EU.
To zahrnuje zejména nástroje kmenového kapitálu tier 1, dodatečného kapitálu tier 1 nebo doplňkového kapitálu vydané ve třídách 1–3, podřízené finanční nástroje a pohledávky popsané ve třídě 4 a neprioritní dluhové nástroje zařazené do třídy 5.
Tyto nástroje mají obvykle vyšší výnos než bankovní vklady, ale nesou vyšší riziko selhání v případě insolvence nebo v případě zavedení restrukturalizačních opatření z důvodu nižšího stupně a obecně neexistující záruky vkladů. Na rozdíl od bankovních vkladů lze tyto nástroje obecně obchodovat na sekundárním trhu, ale je možné, že na sekundárním trhu nelze najít kupujícího ani prodávajícího (riziko likvidity) a tržní cena se může změnit v neprospěch investora (riziko změny ceny).
Podrobnosti o příležitostech a rizicích naleznete v dokumentaci k danému finančnímu nástroji.
Kde se mohu dozvědět více?
BaFin zveřejnil informace o řešení krize bank a pojišťoven a o možném sdílení ztrát se zákazníky:
